páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Palác Dunaj

Národní 10/138, Praha 1

Německý architekt Adolf Foehr, žák Jana Kotěry, měl možnost vypracovat pro Prahu tolik projektů, jako žádný jiný autor své doby. Přitom jeho styl rozhodně nepatří mezi jednoduše líbivý a i tehdejší kritika přijímala jeho díla s velkými výhradami, které se většinou točily kolem vysoké míry konzervatismu v jeho produkci.

Původně spíše secesní architekt vypracoval své nejznámější objekty ve stylu konstruktivismu, ale rozhodně ne v jeho čisté podobě. Nikdy například nepřijal tehdy velmi oblíbená pásová okna. Pracoval hodně s kamenem jako s dojem budícím materiálem. Jeho stavby tedy nepůsobily příliš vzdušně, na „starých dobrých časech“ však rozhodně nelpěl tak, jako jiní pražští architekti: Antonín Engel, jehož stavby byly velmi těžkopádné, nebo Josef Zasche, který k slohům třicátých let také nikdy nenavykl a svou činnost raději ukončil. To píši proto, že Foehrova pražská tvorba, ač široká, nebyla nikdy moc proslavená a byla trochu neoprávněně považována za zpátečnickou.

Mezi jeho nejlepší projekty však bez rozpaků můžeme zařadit asi nejpokrokovější návrh – palác pojišťovny Donau ve střední části Národní třídy, který dnes patří společnosti Stavby silnic a železnic. Zajímavé je, že objednavatelem byl opět peněžní ústav, stejně jako u sídla pojišťovny Securitas, v nedalekém zakončení Vodičkovy ulice.

Schodiště paláce Dunaj a páternoster za ním

Ani ne stoletý Walisův palác v klasicistním stylu byl na parcele budoucího ředitelství zastoupení rakouské pojišťovny Donau zbořen v roce 1928.

Adolf Foehr nakreslil namísto něj nárožní dům o pěti patrech, poslední patro ustupuje. Palác je členěný horizontálně, s výraznými tříkřídlými okny a s velkolepě pojatým vstupním prostorem, kolem něhož jsou z venkovní části přízemí velké prosklené výlohy po celé délce paláce. Fasáda je obložená žlutým travertinem, s dvěma pásy bílého travertinu ve vyšší části pohledu. Palác Dunaj byl dokončen v roce 1930.

Mramorově obložený vestibul je „zapuštěn“ uprostřed průčelí z Národní třídy do přízemních výkladních prostor. Vstupuje se do něj skleněnými čtyřkřídlými dveřmi, za kterými je po levé straně stěna s páternosterem a běžným výtahem, po pravé za dalšími dřevěnými dveřmi se skleněnou výplní je hlavní půlkruhové schodiště.

Oběžný výtah je původní, vyrobila ho vysočanská továrna Českomoravská-Kolben-Daněk v roce 1936. Kabiny jsou vyrobeny ze světlého lesklého dřeva. Ostění, vč. středního sloupku s tlačítkem nouzového zastavení, je kromě přízemí zakomponováno do okolního mramorového obložení stěn, v přízemí je střední sloupek dřevěný.

Čtrnáct kabin o nestandardizovaném povoleném maximálním zatížení po 150 kilogramech překovává zdvih 20 metrů a obsluhuje sedm stanic. Zajímavá jsou pravděpodobně původní oválná osvětlovací tělesa nad vstupy do kabin se zvrásněním na povrchu.

Zdroj: Umělecké památky Prahy (Nové Město), Růžena Baťková, Academia 1998, Pražské paláce, Václav Ledvinka, Akropolis 2000

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.