páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Budova Ministerstva obrany v Dejvicích

Čsl. armády 27/471, Praha 6 Dejvice

Dejvice byly v podstatě až do počátku dvacátého století bezvýznamnou vesnicí za Prahou. Jejím centrem byl kostel Sv. Václava, dnes přestavěný, a okolí probošťského dvora s přilehlým pivovarem (dnes Probošťské ulice).

Jak to už to bývalo zvykem, průmyslový a tím i společenský rozvoj nastal až s příjezdem prvního vlaku do Dejvic, to bylo roku 1868. Od sedmdesátých let vzrůstá počet cihelen, škol i domů a obyvatel. Střed obce se posunul do oblasti Brusky, kde také leží nádraží. V devadesátých letech devatenáctého století se obec neúspěšně snažila připojit ku Velké Praze, podařilo se jí to až v roce 1922.

To už se ale na Dejvice upíraly zraky budovatelů nové společné republiky Čechů a Slováků. Tehdy totiž teprve přichází zlatá éra Dejvic, která trvá v podstatě dodnes.

Praha se stává významným mezinárodním centrem a bouřlivě roste. Mladý stát potřebuje zajistit své základní funkce a zároveň chce vybudovat jakýsi prototyp svobodné a moderní čtvrti. V následujících letech tak vyrostou nejen nové výstavní, především vilové čtvrti, jako je Hanspaulka nebo funkcionalistická Baba, ale ještě dříve dostane architekt Antonín Engel, žák a ctitel pravidel tzv. vídeňské moderny Otto Wagnera, úkol urbanisticky i architektonicky naplánovat novou městskou část.

Engelův plán je velkolepý a zcela odpovídá vizi reprezentativní, ale neuzavřené čtvrti. Střed obce tvoří centrální kruhové Vítězné náměstí, které měl ještě zdobit famózní „vítězný“ oblouk. Náměstí obepínají monumentální budovy významných institucí (Generální štáb armády), dle plánu měly náměstí z druhé strany uzavírat objekty pražské techniky.

Z náměstí se dále rozbíhá síť paprskovitých ulic s výstavními činžovními, administrativními i církevními stavbami. Antonín Engel tak mezi válkami vymyslel a hlavně téměř zcela zrealizoval jedinečný urbanistický koncept.

Jednou z významných ulic, která pokračuje z ústředního náměstí – „Kulaťáku“ – je také třída Československé armády. V místě, kde se tato ulice dostává do prostoru náměstí Svobody, se nám otevírá pohled na budovu dnešního Ministerstva obrany ČR.

Hlavní štáb československé armády začal působit v tzv. „domech pro dočasné umístění úřadoven“ Ministerstva národní obrany v Praze-Bubenči od roku 1924. Podle původních představ se mělo jednat o provizorní řešení. Celý blok byl z toho důvodu projektován tak, aby ho po dokončení definitivní budovy MNO bylo možné jednoduchými stavebními úpravami rozdělit na třináct běžných činžovních domů. K tomu však nikdy nedošlo.

Hlavní štáb jako celek sídlil v této budově do roku 1937, kdy byla dokončena budova na Vítězném náměstí v Dejvicích, od té doby zde sídlí Ministerstvo obrany zemí s různými názvy.

Průčelí pětipatrové budovy shlíží na objekt Základní školy Emy Destinnové na druhé straně ulice. Vstupní portál zdobí v úrovni prvního podlaží čtyři plastiky představující vojáky. Sochy jsou zastřešeny balkonem druhého patra. Nad československým státním znakem v nejvyšší části průčelí vlaje státní vlajka.

Ze vstupního vestibulu se vstupuje do úrovně zvýšeného přízemí. Vpravo se otvírá hlavní schodiště, naproti jemuž koluje oběžný výtah. Není původní, byl vyměněn v roce 1985 za unifikovaný výrobek z produkce národního podniku Transporta. Páternoster obsluhuje 5 stanic a má 12 kabinek.

Zdroj informací o historii Dejvic: časopis MČ P6 Šestka, informace o objektu poskytl Vojenský historický ústav

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.