páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Ministerstvo dopravy

nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1

Před více než osmdesáti roky vláda ČSR rozhodla postavit na vltavském nábřeží v Praze tři reprezentativní budovy. Jednu z nich určila za sídlo ministerstva železnic.

To tehdy úřadovalo na sedmi adresách: nejvíce úředníků pracovalo v Dlážděné ulici, značná část pak v budově ČSD v tehdejší Palackého, později Křižíkově ulici.

Ministerstvo veřejných prací vypsalo veřejnou soutěž, ze které si prvenství odnesl projekt architekta Antonína Engela, tehdy čtyřicátníka a profesora na ČVUT. Vlastní stavba byla svěřena Českomoravské stavební společnosti a mnoha dalším subdodavatelům.

pohled na budovu Ministerrstva dopravy ČR

V následujících pěti letech tak na nábřeží vyrostla monumentální neoklasicistní stavba s šestipatrovým středem a třípatrovými křídly.

O sochařskou výzdobu se postarali umělci nad jiné povolaní, jako Josef Mařatka, Josef Pekárek a Ladislav Kofránek. Z ulice upoutají především plastiky orlů a okřídlená kola, vnitřní prostory poskytly uplatnění pro mramor a nejrůznější ozdobné prvky; vše je na první pohled velmi nákladné a reprezentativní.

Obdélníková sevřená budova se hlavním průčelím se zdůrazněným vchodem obrací k řece. Dvě nárožní křídla po stranách od vchodu jsou vystouplá, předsunutá. Už z venku je tak na první pohled patné, kde je hlavní vstup a že se za ním skrývají prostory vskutku reprezentativní a velkolepé.

Železniční palác je členěný spíše vertikálně, především svislými pilíři mezi každým oknem, okna jsou přísně čtvercová, malá. Téměř opevněně vyznívající komplex se obtáčí kolem čtyř ústředních dvorů, jeden z nich tvoří uzavřené atrium za hlavním vchodem z nábřeží.

První republika na železničním ministerstvu skutečně nešetřila, a proto asi nikoho neudiví, že původní rozpočet se záhy „navyšoval“. To ovšem vyvolalo ne zrovna přátelsky naladěné interpelace v parlamentu, obviňující vládu z mrhání veřejnými prostředky.

Nakonec ale byli zřejmě všichni spokojeni. Nejvíce asi páni úředníci ministerstva železnic, kteří se od konce května do 1. července 1932 mohli nastěhovat do nového.

Sloužilo jim 847 místností, otevírali 1770 dveří a 2470 oken. Budovu se světem spojovala telefonní ústředna třidičového systému pro 650 účastníků. Dodala a instalovala ji firma Elektrotechna.

Sedmdesát dlouhých roků stojí na vltavském nábřeží budova. Odtud, z ministerstva železnic, řídila republika své dráhy. Třicet let (1960–1990) tady určovali komunisté ze svého ústředí osudy lidí i státu, aby okřídlená kola ze střech znovu oznámila, že se zde opět rozhoduje o železnicích a dopravování vůbec.

Ministerstvo železnic se přejmenovalo na Ministerstvo dopravy ČR a budovu sdílí s generálním ředitelstvím Českých drah.

Jak bývalo v době výstavby tohoto obrovského komplexu zvykem (nutno říci, že dobrým), tak ve výbavě nesměly chybět ani páternostery.

Dnes zde slouží tři takové výtahy, původně převáželo úředníky páternosterů ještě víc – v ústřední části budovy u hlavního vchodu z nábřeží je páternoster umístěn nesymetricky, na druhé straně také oběžný výtah býval, v osmdesátých letech však byl nahrazen běžnou zdviží.

Výrobcem všech třech oběžných výtahů je Transporta, národní podnik, takže páternostery nejsou původní, ale byly vyměněny.

Dva vedlejší oběžné výtahy jsou situovány do Klimentské ulice. Rotují mezi suterénem a třetím patrem (budova je pětipatrová), těchto pět stanic zdolává 12 kabinek u každého výtahu. Oba páternostery byly vyrobeny roku 1983.

Patnáct kabin centrálního páternosteru zajíždí až do pátého podlaží, se suterénem a přízemím tedy zdolává sedm stanic. Tento výtah měl ve zprovoznění přednost, vyroben byl totiž už v roce 1982.

Zdroj informací o budově: Železničář, týdeník ČD, Umělecké památky Prahy (Nové Město), Růžena Baťková, Academia 1998

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.