Kartouzská 204/6, Praha 5 – Smíchov
Po novém roce 1939 se začalo s intenzivní výstavbou československé dálnice, která měla vést přes celé území republiky z Chebu až na Ukrajinu a měla být součástí transevropské dálnice. Mohutný a rychlý rozmach přípravných i prováděcích prací s sebou nese i potřebu administrativního zázemí.
Proto se z nedostatečných prostor v budově Generálního štábu v Dejvicích stěhuje Generální ředitelství stavby dálnic v lednu 1939 do nově upravených prostor bývalé Mautnerovy továrny na smíchovské Kartouzské ulici.
Po únorovém puči v roce 1948 a po ustavení nových společenských principů se život vrátil do relativně běžných mezí. Ředitelství dálnic už v Kartouzské nesídlilo a prostory se uvolnily. V katastru Smíchova, vyloženě průmyslové čtvrti, nebylo až do začátku padesátých let žádné dostupné zdravotnické zařízení. Ústředí nemocenských pojišťoven vyzvalo tehdejší smíchovské úřadovny k podání návrhu na zřízení zdravotnického střediska. Mělo kapacitou obsáhnout obyvatele Smíchova.
Jako vhodný objekt se jevil právě objekt bývalé Mautnerovy továrny v Kartouzské. Přestavba celého komplexu na polikliniku, obsahující čtyři menší objekty a jeden hlavní, třípatrový, byl dokončen v roce 1951. Poliklinika, po svém otevření výborně zařízená, zde slouží dodnes.
Za vstupem do hlavního objektu, označeným písmenem A, je oběžný výtah. V současné podobě tady 12 kabin krouží od roku 1962, kdy byl výtah obsluhující čtyři stanice Továrnami mlýnských strojů vyroben.
Aktualizace 2011 : Výtah byl demontován a nahrazen dvěma běžnými výtahy. Dle informací od vedení polikliniky z ledna 2011 se tak stalo v průběhu roku 2010.
Důvodem byly negativní zkušenosti s provozem výtahu ve zdravotnickém zařízení s velkým pohybem invalidů a seniorů.
Zdroje: Kniha o Praze 5, Dagmar Honsová, MILPO 1996 Tři desetiletí vývoje a budování obvodu Prahy 5, kol., ONV Praha 5 1975 Smíchov – město za Újezdskou branou, Jan Jungmann, Muzeum hlavního města Prahy 2007 Ředitelství silnic a dálnic ČR