páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Generální Štáb AČR,

Vítězné náměstí 6, Praha 6 Dejvice

Budova Generálního Štábu Armády ČR na Vítězném Náměstí

Prof. Ing. Arch. Dr. Antonín Engel se stal jakýmsi maskotem monumentální palácové architektury v období první republiky. Jeho někdy až těžkopádně obrovité a masivní stavby však také dobře dotváří toto výstavbové období. Pro svojí práci využíval už tehdy poněkud zastaralý neoklasicistní sloh.

Engela proslavily hlavně objekty veřejné. Mezi jeho díla patří třeba Ministerstvo železnic na Nábřeží Ludvíka Svobody, vodárna v Podolí a taky ne zcela dokončený projekt architektonické ztvárnění prostoru Vítězného náměstí v Dejvicích. Mezi domy okolo „Kulaťáku“ patří také Generální štáb Armády České republiky.

Výstavba areálu Generálního, původně Hlavního, štábu naší armády byla zahájena 16. května 1935. První ucelené úvahy o této stavbě v Praze – Dejvicích sahají ovšem již do přelomu 20. – 30. let Původní stavební plány, zpracované vojenskou projekční kanceláří, byly podstatně přepracovány s ohledem na urbanistický projekt profesora architekta A. Engela. Podstata těchto úprav spočívala zejména v situování komplexu Hlavního štábu a v konečném vyznění průčelí stavby.

Současně se stavbou Hlavního štábu byla zahájena výstavba sousední budovy penzijní likvidatury a o rok později, na jaře 1936, také budov Vojenské ústřední účtárny. Spolu se starším Vojenským technickým a leteckým ústavem tak bylo dokončeno rozsáhlé seskupení ústředních budov vojenské správy v oblasti Dejvic, Bubenče a Hradu.

Rozpočet byl plánován ve výši 5 562 000 korun. Stavba měla být odevzdána 31. srpna 1936, ale tento termín byl posunut na 31. května 1937.

Samotná stavba objektů vyžadovala některá specifická řešení. Již ve fázi výkopových prací bylo nutné respektovat blízkost Vojenského technického a leteckého ústavu a podchytit jeho základy na přilehlé straně do hloubky 3–4 metrů. Toto opatření bylo navíc podmíněno dosud nebývalým rozsahem a hloubkou základů nové stavby.

Navíc již v průběhu prací došla z Ministerstva národní obrany změna dispozic v souvislosti s požadavkem na vybudování krytu. Při těchto pracích na dvoupodlažním podzemí bylo poprvé v Praze použito malého bagru.

K ojedinělým prvkům využitým v době stavby patřilo i obložení suterénních prostor žulovými deskami, řešení vodojemů, při konečném vnitřním vybavení pak užití poměrně vysokého stupně mechanizace k běžné obsluze areálu (transportér na uhlí, moderní kotelna), zavedení potrubní pošty (firma Microphon), instalace pancéřové síně (firma R. Matolín) a dnes již ne zcela běžného oběžného výtahu.

Ten byl instalován již do novostavby. Po více než šedesáti letech provozu, roku 1998 byl ovšem vyměněn za nový od společnosti Kone. Stále má ovšem čtrnáct kabin, které obsluhují šest podlaží. Páternoster je umístěn přímo naproti hlavnímu vchodu, základním patrem je však nezvykle mezanin.

Zdroj a foto: GŠ AČR, informace o oběžném výtahu: Kone

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.