páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Budova Elektrotechnické a Strojní fakulty ČVUT

Technická ulice 2 a 4, Praha 6 – Dejvice

Pohled na dejvický vyskoškolský areál ze střechy Stavební fakulty ČVUT - cvut.cz

Neutěšená prostorová situace vysokých škol v období po 1. světové válce byla podnětem pro hledání vhodné lokality pro umístění nového vysokoškolského areálu. Po bouřlivých diskuzích padla nakonec volba na nezastavěný prostor ve vznikajících Dejvicích, kde dostatečně velké parcely patřily pražské obci, takže je stát mohl koncem roku 1923 levně odkoupit.

Ve stejné době zvítězil v architektonické soutěži tehdy čerstvě jmenovaný profesor VŠ „České vysoké učení technické v Praze“ (ČVUT) dr. Antonín Engel se svým urbanistickým konceptem velkolepě založené městské části Dejvice. Podle Englovy koncepce byly v meziválečném období realizovány jen dvě budovy vysokých škol po levé straně dnešní Technické ulice.

Budova ČVUT od Vítězného náměstí - cvut.cz

Výstavbu areálu neblaze ovlivnila velká hospodářská krize na počátku 30. let 20. století. Na prahu 2. světové války zůstával areál ČVUT torzem a muselo uplynout více než 20 let, aby se sem vrátil stavební ruch.

Během roku 1957 se podařilo vypsat architektonickou soutěž. Zadání soutěže určovalo pro ČVUT rektorát, fakultu strojní, elektrotechnickou a stavební s laboratořemi a dílnami. Na základě soutěže padlo klíčové rozhodnutí opustit Englovu koncepci blokové zástavby.

První cenu tak získal projekt prof. Ing. arch. Františka Čermáka (bývalý student a asistent dr. Engla) a Ing. arch. Gustava Paula, který na místo rozlehlého bloku vytvořil podél hlavní Technické ulice systém hřebínkové zástavby příčné k této třídě.

Fakulta Strojní ČVUT v Praze - hlavní vchod

Podle Čermákova a Paulova projektu se začalo stavět v roce 1959, i když doznal podstatných úprav kvůli plánované stanici metra. Podle doporučení poroty výstavba pokračovala od severozápadního konce Technické třídy směrem k Vítěznému náměstí, takže dostavba náměstí budovou rektorátu měla celé dílo završovat. Začalo se skutečně tzv. monoblokem, dílnami a halovými laboratořemi. Výstavbu tentokrát brzdily nedostatečné stavební kapacity a chybějící kvalifikovaní pracovníci.

Od roku 1964 byly budovy postupně předávány do předběžného užívání. Z realizace poslední etapy bohužel sešlo. Vítězné náměstí zůstává tak i po více než 80 letech nedokončené.

Moderní budovy dnešní fakulty elektrotechnické (FEL) a fakulty strojní (FSI) po pravé straně Technické ulice jsou řešeny hřebínkovou strukturou, kterou původně po dlouhém hledání vytvořila autorská dvojice F. Čermák a G. Paul pro důsledné oddělení nemocničních provozů pod vlivem prací Jamese Stirlinga.

V případě areálu ČVUT dispozice přizpůsobili potřebám výuky – ústřední páteřní komunikace, kubusy poslucháren a kolmá křídla kateder nebo rýsoven. Průčelí byla kryta barevnými plechovými panely v kombinaci s keramikou. Nakonec bylo realizováno sedm z devíti střídavě umístěných deskových domů seskupených kolem středního spojovacího krčku, který běží souběžně s ulicí Technickou.

Strojovna západního páternosteru v devátém podlaží

Budovy jsou vertikálně obslouženy množstvím schodišť, běžnými výtahy a trojicí oběžných výtahů. Oběžné výtahy jsou umístěny vždy v čelech tří nejvyšších osmipatrových bloků. V protějších čelech jsou doplněny běžnými obousměrnými výtahy.

Páternostery obsluhují devět podlaží budov (suterén – 7. patro), každý je tvořen 18 kabinami. Strojovny se nacházejí v 8. patrech budov, kam se lze tedy dostat jen klasickým výtahem či po schodech. Výtahy vyrobil národní podnik Továrny mlýnských strojů.

Páternoster ve východním traktu budovy FEL/FS ČVUT

V prvních čtyřech nadzemních podlažích objektů jsou vstupy páternosterů umístěny na důležité komunikační křižovatky – v těchto místech se spojují průběžné chodby podél celé Technické ulice s chodbami (krčky) jednotlivých kateder s odbornými učebnami, jsou zde vchody do největších poslucháren a současně také hlavní schodiště.

Zvláště v dopoledních hodinách o přestávkách mezi výukou jsou tedy výtahy využívány velice intenzivně a plní svoji nenahraditelnou roli. Ve vyšších patrech budov oběžné výtahy obsluhují „jen“ poklidnější pracoviště kateder, provoz je zde o poznání slabší.

Text připravil Michal Šesták.
Za umožnění fotodokumentace děkuji správě budov ČVUT.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.