páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Janákova přístavba Černínského paláce

Loretánské náměstí 5/101, Praha 1 – Hradčany

Palác si nechal postavit hrabě Jan Humprecht Černín z Chudenic, důležitý velvyslanec monarchie v Benátkách. Dlouho nemohl pro své plány sehnat vhodného architekta, nakonec se sám nabídl architekt Francesco Caratti.

Podle jeho plánů vyrostl v letech 1669 – 1682 proti Loretě největší pražský barokní palác – o délce 140 metrů, ve své době považovaný za vrcholné dílo evropského významu. Ani rok 1682 se ale nedá pokládat za datum definitivního dokončení paláce. Některé, často významné části zůstávaly nedostavěné, třeba velký sál o výšce dvou pater, reprezentační schodiště, obrazárna, nebo hraběcí kaple.

Hrabě Černín zemřel ještě před tím, než svůj velký projekt spatřil v celé kráse. Ani architekt Caratti nemohl dohlížet na stavební práce, na jeho dílo navázala po jeho smrti v roce 1677 celá řada dalších architektů, kteří respektovali původní dokumentaci. Některé dílčí prvky plánů ale doznaly změn, přeci jen i tehdy šla doba dál. Mezi dalšími pokračovateli díla Carattiho byl i Santin Aichel, otec svého slavnějšího syna Jana Blažeje, který se podílel na kamenických pracích.

Ústřední část přístavby paláce s oběžným výtahem

K dostavění vrcholně barokního paláce došlo v letech 1717 – 23 dle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. Už o dvacet let později se přes palác prohnalo hned několik válečných vřav, mnoho z výbavy bylo zničeno. Potomci hraběte Černína navíc zjistili, že jejich dědeček si postavil zbytečně velké sídlo, jehož údržba byla neúměrně drahá.

Proto se od sedmdesátých let osmnáctého století palác pronajímal a v roce 1851 ho koupilo vojsko za 95 000 zlatých. Vojákům se v krátké době podařilo dlouho budovaný palác téměř zlikvidovat, veškeré vnitřní dispozice byly změněny, nadzemní podlaží stržena a přepatrována, aby byl zvětšen užitý prostor kasáren. Palác už nebyl třípatrový, ale čtyřpatrový, na zahradě byly místo jezírek koňské stáje.

Některé drobné detaily zůstaly původní - třeba popelníčky u vstupu do kabin

V této podobě živořil Černínský palác až do roku 1924, kdy se ho nová Československá republika rozhodla vrátit do původní podoby a dále využívat pro potřeby důležitého Ministerstva zahraničních věcí.

Povolán byl architekt Pavel Janák, který kromě obnovy staré části a restaurování dochovaných prvků přistavěl novou funkcionalistickou přístavbu v zadní části paláce, pohledově tedy z venku zakrytou, kde nově pracovali úředníci ministerstva.

Nová část je pětipatrová, k ní kolmé trakty po její bocích jsou čtyřpatrové. Přístavba má červenou fasádu, která je členěna na rozdíl od staré části horizontálně výraznými okny. Barokní palác se od dokončení rekonstrukce v roce 1935 podnes využívá k reprezentačním účelům české diplomacie.

U skleněnými tvarovkami prosvětlené schodišťové haly v nové části budovy, jakési logické spojnice obou hlavních částí ministerstva, je umístěn oběžný výtah. Obsluhuje čtyři podlaží, v šachtě je 12 kabin.

Ostění je zakomponováno do dřevěného obložení okolní stěny, páternoster je tak docela na první pohled nenápadný. Vedle mnoha dalších architektonických detailů autora Pavla Janáka, které se zachovaly do dnešních dnů, zůstaly na svém místě i popelníčky po pravé části oběžného výtahu.

Zdroj: Černínský palác, Pavla Škachová, MZV ČR 2005 Pražské paláce, Václav Ledvinka, Akropolis 2000, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.