páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Páternoster a zuby času

Nápad použití oběžného vertikálního dopravovače je starší než náš letopočet. Už v antické době existovalo zařízení páternosterového typu, které sloužilo pro transport vody ze studní nebo pro dopravu zemin z dolů. Na nekonečném laně byly upevněny koule, které unášely nádoby s příslušným materiálem.

Průkopnická Anglie

I v relativně moderní době ale známe nákladní páternostery. V roce 1876 byl předchůdce páternosterů použit pro přepravu těžkých poštovních zásilek v budově Post Office v Londýně.

Nápad se ujal a tak se o čtyři roky později, roku 1880, instaloval první páternoster dnešního typu, tedy pro dopravu osob, v hrabství Kent v Anglii. Tento páternoster byl ještě poháněn parou a byl znám pod názvem „Hartlův oběžný výtah“ (Hart´s cyclic elevator).

Z Británie se pátery rychle šířily, a to především do Německa a pak i do ostatní Evropy. Zajímavé je, že tento zlepšovák se nikdy nedostal do Ameriky. Tam nebyl nikdy instalován ani jeden oběžný výtah, i když paradoxně zde najdeme řadu vysokých úředních budov, kam by se tyto kapacitní zdviže hodily.

Páterovo mládí

Prvotní nadšení je dobře patrné z oficiálního vyjádření Asociace německých inženýrů z roku 1907. „Asociace podporuje zavádění páternosterů, neboť osobní výtahy s jednou klecí nejsou již schopné poradit si s velkým množstvím osob“, konstatovala asociace.

„Páternostery jsou nejen výkonnější než normální výtahy, ale též bezpečnější (!) a jejich cena a provozní náklady nižší“, doplnil Asociaci roku 1908 Úřední list stavebních úřadů.

List a Asociace tak vyjmenovaly část výhod, díky nimž se oběžné výtahy na začátku minulého století ujaly. Mezi další argumenty patřily třeba absence bezpečnostních zachycovačů a klecových průvodců – lifboyů, kteří bývaly tehdy běžní.

Oběžný výtah v Českých zemích

K nám se páternostery dostaly až před I. světovou válkou. První oběžný výtah je s jistotou zaznamenán roku 1911. Ten byl veřejnosti představen v budově Nové radnice pražské na Mariánském náměstí. Nestarší dodnes sloužící „otčenáš“ vozí spokojené zaměstnance a návštěvníky Českého rozhlasu na Vinohradské třídě.

Výrobě páternosterů v jejich zlaté éře, tedy za první republiky, se u nás věnovala hlavně Českomoravská – Kolben – Daněk. Později to byly další velké firmy, třeba Transporta Chrudim, Tranza Břeclav, Pragolift Praha, ale i méně věhlasné značky, jako je Prokopec Praha a Schiegel Brno.

Asi bychom netipovali, že Továrny mlýnských strojů, n.p. nebo Baťa Zlín, byly taktéž podniky produkující nové oběžné výtahy. Dnes má monopolní postavení na trhu s páternostery a jejich modernizacemi společnost KONE , a.s, která je nástupnickou organizací Transporty Chrudim.

Páternostery a 21. století

Bohužel, provozovatelé budov vybavených oběžnými výtahy jsou vůči těmto zdvižím dnes nedůvěřiví. A to přesto, že páternostery jsou nejkapacitnějším a bezpečným typem výtahu. Běžně jsou nahrazovány klasickými klecovými výtahy („duplex“) nebo bez náhrady rušeny.

Tempo modernizací a výměn systémů oběžných výtahů je velmi pomalé, podle údajů společnosti KONE, a.s. činí rychlost rekonstrukcí asi 1 kus za rok. Připomínám, že v ČR nyní funguje asi 70 páternosterů (vyrobeno bylo celkem asi 110 těchto výtahů).

Trochu jiná nálada panuje třeba v Německu, kde byl provoz páternosterů v roce 1994 zákonem zakázán, ovšem vox populi byl tak silný, že dokázal toto nařízení zrušit. V té době bylo u našich sousedů v provozu asi 480 (!) „otčenášů“. Stejně tak v Rakousku se ani neuvažuje o likvidaci oběžných výtahů, dnes jich zde provozují asi čtyřicet. Po několika zástupcích ještě přežívá páternoster i v dalších evropských zemích, třeba ve Švýcarsku, Nizozemsku, Itálii, Švédsku, Rusku, Maďarsku, Srbsku či Polsku. Asi deset výtahů také funguje ještě v zemi původu páternosterů, ve Velké Británii.

Ukončování provozu výtahů v Česku se mnohdy děje z neznalosti věci, o právních normách se více dočtete v další kapitole Normy, nařízení, zákony, doporučení & praxe.

Ve spolupráci s Ing. Milanem Kuželem a spol. KONE, a.s. zpracoval David Kabele

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uvedte puvod-Neužívejte komercne-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.