páternostery

půdou i sklepem projedete bez nebezpečí

Byl jednou jeden páternoster

Tak si opět dáme něco málo Žumpy, dnes trochu delší pohádkový až skoro povídkový příběh, kde zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí.

Byl jednou jeden páternoster. Byl to takový veliký páternoster. Byl v jedné nejmenované budově a jezdil v ní přes devatero pater, nepočítaje v to půdu a sklep (jinak bychom se dostali k přesné polovině 22, že). Bylo v něm 22 kabinek. Papal něco málo hodně elektriky a taky si občas přihnul toho oleje, hlavně řetěz a koleje. Přes den vozíval normální pracující lid.

Na noc ho výtaháři vypínali a v budově nikdo nepřenocovával. Jenže jednou tam omylem zavřeli jednoho úředníčka a tomu nezbylo než smutně zůstat ve své kanceláři. I připravil si tam takový útulný nocleh a hnedle to znaven po práci zaříznul. Ale o půlnoci ho vzbudil podivný šramot.

Inu vydal se tedy podívat, co je tomu příčina. Vyšel na chodbu z kanceláře v sedmém patře. Na chodbě prapodivně svítilo světlo. I rozešel se podívat dál. Přišel až k páternosteru a ten si normálně jezdil. On v noci fakt premával. A v kabinkách se vozili nahoru a dolů lidé, jež tu nikdy dříve neviděl.

Pořádně vystrašený vstoupil do prázdné kabinky 22 a vyjížděl směrem nahoru. Projel osmým patrem, kde viděl celý podmořský svět, ale nedalo se tu vystoupit, neb to bylo celé zasklené. Před devátým patrem blikala cedulka, že to jest poslední patro.

V tomto patře byla Matějská pouť se spoustou kolotočů a atrakcí a střelnic a lidí a vůbec. Úředníček ovšem nevystoupil, i když se celý život hrozně bál projet přes horní strojovnu. Jenže tam nebyla strojovna, nýbrž kancl Sv. Petra. Byla to brána do nebe.

Úředníčka to zarazilo, ale neodhodlal se vystoupit, a než se stačil rozhodnout kabina se s ním cuknutím přešoupla na směr dolů. Projel znovu kolem Matějské pouti, kolem akvária, kolem své nezměněné chodby v sedmém patře a sjížděl dál dolů. V šestém patře byla další chodba, ovšem zhasnutá.

V pátém byla džungle, ve čtvrtém můj byt, kde teď píšu tento zvláštní žumpa-příběh, ve třetím byly stoly obtěžkány jídlem a pitím všeho, na co si jen vzpomenete, ve druhém bylo moře s pláží a kokosovými palmami a v prvním byla rekonstrukce.

Před přízemím blikala cedulka, ať si vystoupí, neb je to poslední možnost. V přízemí byla hospoda a byla taktéž plná lidu. Úředníček ovšem nepil (což byl debil), neboť sjížděl do spodní strojovny a to neměl dělat.

Několikrát projel kolem svítící cedulky a tlačítka STOP a pořád jel dolů, až tam svítila jen červená žárovka a on sjel a vypadl do bordelu, v němž bylo pořádné peklo. A po přesmyknutí kabinky ve směru nahoru? Po přesmyknutí kabinky ve směru nahoru už jezdily jenom prázdné kabinky…

autor: Šimon Kočí

archii.cz | CMS timqui.net | © 2005-2008 David Kabele